Ústavní soud vyhověl námi podané ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, neboť jím byla porušena svoboda projevu našeho klienta zaručená Listinou základních práv a svobod. Případ začal v roce 2014, kdy Česká obchodní inspekce uložila klientovi pokutu za to, že odmítl ubytovávat ve svém hotelu občany Ruské federace, a to z důvodu anexe Krymu, vyjma těch, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu. ČOI kvalifikovala jednání klienta jako porušení zákazu diskriminace uvedeného v § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a uložila mu za popsané jednání pokutu. Klient se bránil u krajského soudu, který sice pokutu snížil, ale na závěrech setrval, stejně tak byla zamítnuta i kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu.
Až Ústavní soud shledal stížnost klienta jako důvodnou, proto předcházející soudní rozhodnutí zrušil. Ztotožnil se s našimi námitkami, že Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon ani evropská antidiskriminační směrnice nezařazují jako zakázaný diskriminační důvod státní příslušnost, klient se tak nemohl dopustit a nedopustil zakázané diskriminace. Ústavní soud posoudil, že nešlo ani o případ absence racionálního odůvodnění odlišného zacházení.
Ústavní soud uvádí, že : „Podnikatel totiž nemusí být politicky neutrální a při výkonu podnikatelské činnosti by nemělo být vyloučeno projevovat svoje politické názory, pokud tak samozřejmě bude činěno korektním způsobem. Politika je totiž věc veřejná a k jejímu provádění nejsou povolány pouze státní instituce a politické strany, nýbrž má o ni projevovat zájem, vyjadřovat se k ní a podílet se na ní celá občanská společnost, tedy včetně podnikatelských subjektů.
…
Také je podstatné, že podmínka pro poskytnutí ubytovací služby nebyla svévolná či dokonce iracionální. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud nedostatečně zohlednil okolnost, že anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem a oficiální zahraniční politika ČR stejně jako EU se k ní vymezila negativně a pro ČR má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k okupaci Československa v srpnu 1968, učiněné právním předchůdcem nynější Ruské federace. Ze zřejmé časové souvislosti mezi anexí Krymu (první polovina roku 2014) a prohlášením stěžovatele (ode dne 24. 3. 2014) je patrno, že šlo o bezprostřední a zřejmě i značně emocionální reakci na tuto událost, jíž chtěl stěžovatel vyjádřit svůj politický názor.“
Nejvyšší správní soud citoval v rozhodnutí Jaroslava Haška: „Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika“. Ústavní soud naproti tomu uvádí, že považuje za příhodnější poukaz ztělesněný doktorem Galénem v Čapkově Bílé nemoci, který nezastával názor, že „pacient jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války.
Ústavní soud tak shledal, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do svobody politického projevu stěžovatele a z tohoto důvodu jeho stížnosti vyhověl.
O rozhodnutí psali například zde:
https://www.usoud.cz/aktualne/i-pri-podnikani-je-zarucena-svoboda-projevu/