Postavení směnečného rukojmího ve vztahu k obecné pohledávce

V současné praxi jsou směnky používány z drtivé většiny jako prostředek k zajištění k obecnému dluhu, např. dluhu z úvěru. Důvodem pro používání zajišťovací směnky je zejména charakter směnečného řízení, které je pro nespornost směnky jako abstraktního cenného papíru poměrně rychlejší oproti běžnému spornému řízení. Rozsah obrany směnečných dlužníků totiž musí být koncentrován již do směnečných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, což na směnečné dlužníky klade mnohdy značné nároky. Obecně platí, že každý ze směnečných dlužníků má vůči směnečnému věřiteli své vlastní námitky vyplývající z jeho postavení na směnce a jeho vztahu ke směnečnému věřiteli. I když je směnečný rukojmí (aval) vždy zavázán stejně jako dlužník, za kterého se zaručil, má aval své vlastní námitky. Tyto se sice mohou krýt s námitkami jiných směnečných dlužníků, ale také nemusí, či mohou být zcela odlišné. Je zcela obvyklé, že v případě úvěrových pohledávek bank jednatelé, případně i společníci, avalují zajišťovací směnku, která slouží k zajištění dluhu z úvěru. Mnohdy jsou zavázáni takovou směnku zaplatit, i když se společnost, za kterou se takto zaručili, dostane do úpadku, který je řešen v rámci insolvenčního řízení.

Pokud je zde obecný (kauzální) dluh zajištěn směnkou, kterou obvykle za výstavce směnky vlastní zajišťuje směnečný rukojmí, pak aval formálně zaručuje pouze zaplacení směnky nikoliv však kauzálního dluhu. Nicméně je-li taková směnka prostředkem zajištění kauzálního dluhu, pak prostřednictvím směnky a svého avalského závazku aval prakticky zajišťuje i zaplacení kauzálního dluhu směnky. Z tohoto pohledu pak aval může mít své vlastní námitky, a to včetně námitek kauzálních týkajících se kauzy směnky jako takové.

Zánik závazků v rámci reorganizace

Z ustanovení § 356 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že účinností reorganizačního plánu (právní mocí usnesení soudu, kterým byl reorganizační plán schválen) zanikají všechna práva věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, kdy svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili. Jejich práva jsou nahrazena novými právy vyplývajícími pro věřitele z reorganizačního plánu. Jedná se tak o obdobu novace dluhu, kdy je původní dluh nahrazen novým dle reorganizačního plánu s tím rozdílem, že se takováto novace neopírá o dohodu, ale zákon. Výjimku tvoří práva věřitele vůči spoludlužníkům a ručitelům (§ 356 odst. 3. insolvenčního zákona), která zůstávají nedotčena.

Pokud tedy byl kauzální dluh zajištěný směnkou přihlášen věřitelem do insolvenčního řízení u dlužníka, jehož úpadek je řešen reorganizací, pak účinností reorganizačního plánu tato kauza směnky (obecný dluh zajištěný směnkou) zanikla a dluh byl nahrazen novým dluhem vyplývajícím z reorganizačního plánu.

V případě, že věřitel uplatní zajišťovací směnku vůči avalistům, pak se avalistům nabízí námitka zániku kauzy směnky (za předpokladu, že jim tato námitka přísluší; tato problematika však není obsahem tohoto článku). Nelze většinou předpokládat, že by směnečná smlouva, která je dohodou o důvodu vystavení směnky, obsahovala ujednání o tom, že je věřitel oprávněn uplatnit směnku i pro jiný než původní dluh, tedy i pro dluh vyplývající z případného reorganizačního plánu. Jak bylo uvedeno, jde o dluh nový, když původní dluh zanikl.

Stěžejním však je posouzení, zda pro směnečného rukojmího platí výhrada uvedená v citovaném odstavci 3 § 356 insolvenčního zákona.

Zatímco autor tohoto článku, stejně jako obecné soudy zastávaly názor, že závazek avalisty je odlišný od postavení obecného ručitele, Nejvyšší soud ČR je však zcela opačného názoru. Ve svém rozhodnutí ze dne 21.12.2017, č.j. 29 Cdo 4410/2015-141 uzavírá, že úprava obsažená v ustanovení § 356 odst. 3 insolvenčního zákona, jež vylučuje z účinků schváleného reorganizačního plánu dlužníka práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka, se vztahuje i na směnečné  rukojmí, kteří podepsali směnku zajišťující splnění pohledávky jinak dotčené reorganizačním plánem.

Nejvyšší soud tak staví do stejné úrovně obecné ručení stejně tak jako směnečné rukojemství. Aval tak bude povinen hradit ze zajišťovací směnky dluh za dlužníka v celém rozsahu, byť tento kauzální dluh zanikl účinností reorganizačního plánu. Ačkoliv autor tohoto článku nesdílí závěry NS, nezbývá než je respektovat.

Závěrem lze uvést, že aval na směnce se i v případě reorganizace mnohdy nevyhne povinnosti zaplatit dluh ze směnky, respektive v případě zajišťovací směnky obecný dluh směnkou zajištěný. Námitka zániku obecného dluhu tak nebude důvodná. Zřejmě jedinou možností, jak do určité míry eliminovat takový zásah do majetkové sféry avalisty, je uplatnění regresního nároku avalisty prostřednictvím podmíněné přihlášky v insolvenčním řízení.